doba čtení: 8,2 minuty (3 písničky na Spotify :)
Článek obsahuje informace, které pokrývají maturitní otázku biologie (zoologie) - žahavci.
Existuje asi 250 druhů a 70 rodů medúz. Žahnutí od většiny z nich není závažné a často je skoro bezbolestné. Pokud vás ale žahne agresivní druh (na to musíte mít poměrně smůlu), může být zranění velice bolestivé nebo dokonce i životu ohrožující.
Žahavci a medúzy
Medúzy nejsou samostatnými živočichy v pravém slova smyslu, jsou pouze jedním ze stádií životního cyklu žahavců (Cnidaria). Žahavci jsou mořští bezobratlovci s primitivní stavbou těla. Dle životního stádia se rozdělují na polypy a medúzy. Polyp je prvním ze stádií. Žije přichycený na povrchu (na dně). Procesem zvaným strobilace se z polypa odděluje další stádium, medúza. Žahavci se množí nepohlavně pučením (polypy) či pohlavně oddělenými pohlavními orgány (medúzy).
medúza - larva - polyp (přisedlý) - strobilace - medúza (plovoucí)
Medúzovci (živočichové, u kterých převažuje stádium medúzy) žijí pouze v mořích a pohybují se reaktivním pohybem - volním vznášením. Ten je umožněn vypuzováním vody ze spodní části klobouku medúzy.
medúza je v podstatě polyp “vzhůru nohama” - medúza je chapadly dolů, polyp chapadly nahoru
Stavba těla
Knidocyty a knidocysty
Na povrchu těla žahavců se nacházejí žahavé buňky, knidocyty (nematocyty). Jsou specializovanými buňkami, které při podráždění vymršťují vlákna a vypouštějí toxiny.
Zvláštností žahavých buněk je knidocysta. Ta se vyvíjí s Golgiho aparátu a obsahuje toxiny, které jsou stěžejní pro žahání. Toxin se nachází na povrchu buňky a za normální situace je zde uzavřen poklopem. Na poklopu se nachází velmi citlivé mechanoreceptory (reagují na dotek) a chemoreceptory (reagují na pach), které při podráždění aktivují poklop a ten se otevírá. Po otevření poklopu (operculum) se vystřelí žahavé vlákno obsahující různé háčky či jiné povrchové struktury, které poté pronikají do tkáně kořisti. Vystřelení vlákna trvá pár mikrosekund a vlákno dosahuje rychlosti 30 m/s (108 km/h). Intenzita této reakce závisí na intenzitě podráždění receptorů - pokud se podráždí chemoreceptory i mechanoreceptory zároveň, frekvence vystřelování vláken se výrazně zvyšuje.
Hlavním obsahem knidocysty je tekutina, která se skládá zejména z enzymů, toxinů (PFT, pore-forming toxin), neurotoxinů a jiných malých molekul - serotonin, histamin. Obsah knidocysty způsobuje poškození buněk a paralyzuje kořist.
enzymy - rozkládají složky buněčných membrán
toxiny - PFT (pore-forming toxins), vytvářejí v membráně póry a narušují celistvost buněk
neurotoxiny - napadají nervovou soustavu, paralyzují a způsobují bolest
serotonin, histamin - hrají roli při zánětu, mají vliv na bolest
Složení toxinů se u jednotlivých druhů medúz liší, proto některé medúzy nezpůsobují nikterak závažné zranění a některé mohou být životu nebezpečné. Nejvíce nebezpečné medúzy se vyskytují v Austrálii a Kalifornii.
zajímavost: žahnutí je schopná i mrtvá medúza
Žahnutí
Pokud se setkáte s medúzou a dostanete se do kontaktu s chapadly, aktivují se mechanoreceptory, které otevřou poklop, který ukrývá vlákno a tekutinu s toxiny. Jakmile se otevře poklop, vlákno se vystřelí. Vlákno může obsahovat háčky či jiné struktury, které usnadňují průnik do pokožky. V pokožce dochází k uvolnění jedu a toxinů do rány. Toxiny mohou napadnout nervový systém, svaly či kardiovaskulární systém. Objevuje se otok, bolest, zarudnutí a puchýře, v závažnějších případech i dušnost či bolest na hrudi.
Mezi typické příznaky žahnutí jsou bolest, pálení, otok, svědění, zarudnutí, puchýře, vyrážka, nevolnost, závratě, slabost. Po žahnutí se mohou na postiženém místě objevit otisky chapadel - červené pruhy, čáry či spirály.
Žahnutí může mít dopad na fungování celého těla a několik hodin po něm se mohou objevovat příznaky systémového selhávání - zvracení, bolesti břicha, bolest hlavy, bolest svalů a svalové křeče, závratě a zmatenost, potíže s dýcháním a srdeční potíže.Tyto závažné příznaky se vyskytují pouze při kontaktu s jedovatějšími druhy jako například s kostnatkou či čtyrhrankou - a ty se nacházejí, jak už bylo zmíněno, zejména v Austrálii. Pokud vás ale žahla medúza na vaší dovolené v Bulharsku či v jiných typických dovolenkových destinacích, nemusíte se bát. Pravděpodobně se vás bude týkat pouze to pálení, svědění a otok.
Jellyfish bloom - "rozkvět medúz"
Pokud byste měli zájem se nechat požahat od medúzy, přikládám seznam tipů, jak toho dosáhnout (čili rizikové faktory žahnutí medúzou):
1. koupání v rizikových oblastech - zejména teplé a tropické vody
2. nedostatečná ochrana při potápění, šnorchlování či plachtění - plavání bez neoprenového obleku či speciálního stingersuits (obleky proti žahavým organismům)
3. plavání v nevhodných časech - medúzy jsou aktivnější za soumraku a v noci.
4. změny teploty vody, změny počasí - zvýšení teploty vody nebo změny proudy vede k jevu, který se nazývá Jellyfish bloom (viz. níže)
5. prosté nedodržení pravidel - ignorace výstražných červených vlajek
Jedním z rizikových faktorů je i Jellyfish bloom, který bychom do češtiny mohli přeložit jako rozkvět medúz. Definuje se jako náhlé zvýšení počtu medúz v určité oblasti. Důvodem může být změna teploty vody, mořské proudy nebo dostupnost potravy. V takovém "rozkvětu" se mohou nacházet i miliony až miliardy medúz. Z toho je logické, že riziko žahnutí je opravdu téměr 100%. Nejčastěji se s nimi setkáme v teplých měsících a během sezóny rozmnožování.
u japonského pobřeží byly zaznamenány bloomy s miliardami jedinců Nemopilema nomurai, které pokrývali stovky kilometrů a jednotlivé medúzy dosahovaly až 2 metry v průměru
No a vsadím se, že jste se minimálně s jedním jellyfish bloomem již setkali. Nepředpokládám, že jste si stádo medúz zažili na vlastní kůži, viděli jste ho ale v jedné scéně známého animáku od Pixaru - Hledá se Nemo.
přikládám ukázku z výše zmíněného animáku - doplnění ukázky: Žahavé buňky se opravdu nacházejí pouze na chapadlech, takže dotek klobouku medúzy vás nezraní. Nebuďte tyran jako Marlin a nedotýkejte se raněného místa, můžete způsobit zvýšení uvolňování jedu do pokožky (větší bolest, vyšší riziko.
První pomoc při žahnutí medúzou
Opusťte vodu a vyhněte se dalšímu kontaktu s medúzou.
Odstraňte zbytky chapadel medúzy - nikoliv ale rukami! Použijte pinzetu, kreditní kartu, či něco jiného, co máte po ruce.
Nedotýkejte se požahané kůže, netřete ji ručníkem atp.
Opláchněte postižené místo octem - pro deaktivaci jedu. Neoplachujte pitnou vodou ani močí (může způsobit uvolnění více toxinu)! Pokud nemáte ocet, použijte mořskou vodu.
Pokud žahnutí způsobí dušnost, celkovou slabost nebo jiné příznaky silné reakce, vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc. Při anafylaktickém šoku (otok jazyka, potíže s dýcháním) použijte EPIPEN (adrenalinový autoinjektor).
úleva od bolesti: Ponořte postižené místo do horké vody na 30 minut - neutralizuje toxiny a užijte léky proti bolesti - ibuprofen či paracetamol.
Statistika na závěr
zajímavost: Žahavé buňky mají pouze žahavci.
Může se ale stát, že některý jiný živočich (žebernatka, nahožábrý, ploštěnec či plž) zkonzumuje žahavce a zabuduje si jeho žahavé buňky do těla. Dalo by se říct, že mu je ukradne. Tyto kradené žahavé buňky se nazývají kleptoknidy (doslova ukradené knidocysty), z řeckého kleptein - krást.